Vedená on-line výuka v Soukromém výtvarném oboru
 |
V loňském roce jsme všichni zažili šok. Přišla pandemie a uzavřely se školy. Bylo nutné se přizpůsobit a zavést on-line výuku. Ráda bych se v této souvislosti podělila o některé poznatky. On-line výuka může mít mnoho podob. Od nejjednoduššího odesílání úkolů až po vedenou výuku. U ní bych se ráda zastavila a popsala, o co se vlastně jedná. Vedená výuka na naší škole znamená, že se žák každý týden účastní vyučování v přesně určenou dobu a pracuje s učitelem – je jím veden – podobně jako při výuce prezenční.Vyučující přednáší novou látku, kreslí, zapisuje a žáci, doma u počítače, pracují s ním. Ať už je probírán jakýkoli námět a maluje se jakoukoli výtvarnou technikou, učí se teorie barev či dějiny umění, tato forma vzdělávání takřka plně nahradí výuku prezenční. V některých ohledech ji dokonce předčí… |
Ale jako všechno má i on-line učení svoje zádrhele.
Některým, hlavně dospělým žákům, chybí sociální kontakt, což je pochopitelné. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že tvorba je ryze individuální projekt a sociální kontakty tvůrčí činnosti překáží. Samozřejmě, že pokud si chceme „jen tak zamalovat“, jsou příjemným bonusem. Ale toho se teď rádi vzdáme, máme-li alespoň špetku zdravého rozumu.
Studenti, kteří se připravují na střední a vysoké umělecké školy potřebují odezvu vyučujícího. Proto všichni studenti, kteří se chystají ke zkouškám, mají kromě běžně vedené výuky každý týden jednu večerní výukovou lekci navíc a to v rámci školního „skype-programu“.
Formou konzultací po skype jsou žákům zadávány další úkoly zaměřené na zvolený studijní obor. Rozebírají a hodnotí se hotové práce a zadávají se každý týden nové, učitelé odpovídají na dotazy žáků, vysvětlují probranou látku, přednáší a zkouší teorii kresby a dějiny umění.
Studenti, kteří se poctivě účastní této výuky, předkládají pravidelně své práce k hodnocení, nebojí se víkendových a prázdninových /FestAD/ seminářů a přednášek, nemají u přijímacích zkoušek žádný problém.
Setkala jsem se s názorem, že výuka vedená on-line, žáky nebaví a nevydrží u ní.
Učíme-li nejmenší děti, musí se výuky samozřejmě účastnit rodiče. Když se nechce učit rodičům, nechce se učit ani dětem. To je jasné. Nejmladší a předškolní děti mají prostor pro odpočinek, potřebují pomoc rodičů, dopřáváme jim úlevy a on-line hry. Když vytvoříme i malým dětem přiměřené prostředí, nemají s on-line výukou, kterou pojímají velmi svobodně, potíže. Mnozí rodiče nám to potvrzují.
Vedená výuka vyžaduje vytrvalost a kázeň. Starší žáci by měli vydržet pracovat spolu s učitelem nejméně 60 minut.
Další, co tento typ výuky potřebuje, je samostatnost. Mít vlastní, iniciativní a samostatný přístup ke studiu je potřeba nejen při tvorbě obrazů, ale i při zdolávání běžných úskalí při studiu jak na střední, tak na vysoké škole. Čím dřív se dítě naučí samostatnosti, tím lépe.
Schopnost soustředit se na práci je nezbytnou součástí on-line výuky. Žákům a studentům nakonec nezbývá nic jiného, než pozorně sledovat výklad učitele „tady a teď“ a účastnit se výuky v daném čase. Je to pro ně nesmírně cenná zkušenost, protože dnešní doba je ponouká k rozptýlenosti, povrchnosti, nesoustředěnosti a odbíhání.
Kázeň, samostatnost a soustředění jsou náročné disciplíny a jak se zdá, některým studentům „moc nevoní“. To všichni víme. Jsou však základem každé výuky, nejen té on-line. Zdolávání těchto „překážek“ a vytrvalost v činnosti je možné nazvat růstem.
Kdo pochopí a přijme „zákony růstu“, kdo překoná odpor ke změně, dovede se přizpůsobit a vytěží z „toho, co je“ to podstatné, dosáhne, ke svému užitku a radosti, nejvyššího vzdělání.
Ing. Hana Kocourková, vedoucí výuky
