Z přírody do města

Milí přátelé výtvarného umění. V loňském školním roce jsme se učili kreslit a malovat přírodu a to formou jak prezenční, tak i online výuky.

Co všechno jsme se na našich výukových lekcích dozvěděli?

Naše kurzy jsou zaměřeny na kreativitu. To znamená, že kromě standartní výuky výtvarné nauky hledáme způsoby, které nám mohou otevřít nový pohled na tvorbu. Inspiračních cest jsou stovky. Ke každému novému zadání nás přivedla jiná inspirační cesta. Například ta nejznámější, /o které jsme si povídali na začátku školního roku/, byla myšlenková mapa.

Nedílnou součástí kreativního myšlení je obor, který se nazývá psychologie tvorby. Je to nejnáročnější disciplína výuky umění. Využíváme proto výukových skript, které nabízí metoda Gedó. Snažíme se našim frekventantům usnadnit cestu ke skutečné tvorbě – mimo jiné právě pomocí inspiračních cest.

A teď konkrétně: loňský rok malování přírody jsme zahájili poněkud netradičně – výukou symetrie. Netradičně proto, že v přírodě není zdánlivě „ani zbla pravidelnosti a symetrie“. Ale přesvědčili jsme se o opaku; sněhová vločka, stratifikace větvení některých druhů stromů, vybrané odrůdy nerostů a dokonce stavba travin, květin, listů….atd. – tam všude nacházíme až podivuhodnou souměrnost, pravidelnost a symetrii.

Od nejjednodušší sněhové vločky jsme se dostali až k mandalám, které v podstatě fungují na stejném geometrickém principu.

A ten nás dovedl až k symetrii v architektuře. /Jan Blažej Santini Aichl – Zelená hora, Borobudur, postavený na půdoryse mandaly – a tak bychom mohli pokračovat/

Obrázky vloček a mandal jsme využili k vytvoření omalovánek pro děti i dospělé a věnovali je na charitatiní účely. /dětská nemocnice, dětský domov…/

 

Jako každý rok i ten minulý jsme se věnovali výuce různých výtvarných technik od pastelek přes všechny druhy pastelů, až po akvarel a temperové barvy.

Nejčastěji výtvarné techniky kombinujeme. Jak se to dělá jsme procvičovali na jednoduchém abstraktním obraze, ke kterému nás inspiroval Vasilij Kandinskij. Čerpáme-li inspiraci v dílech mistrů, vždy si řekneme něco o jejich životě a době, ve které tvořili. Dějiny umění jsou nedílnou součástí naší výuky umění.

 

Podstatnou část vzdělávacích lekcí v loňském roce zabrala  kresba a malba stromů /listnatých i jehličnatých/, vody a krajiny jako celku.

Učili jsme se, jak se nasazují větve listnatých stromů na objem kmene, jak se kreslí strom v objemu, čím se jednotlivé druhy stromů liší, jak vytvořit listovou hmotu a jak se kreslí větve v perspektivě – tedy ty, které směřují proti nám.  

U jehličnatých stromů jsme se naučili, co je to stratifikace a jak jí využít při kresbě stromů, co je to takzvaný „univerzální smrk“ a proč se o něm zmiňujeme, jak se kreslí les a skupiny stromů v krajině. Jako pozadí pro diptych s názvem „Jehličnatý a listnatý strom“ jsme použili malířskou batiku.

Voda je dalším významným krajinným prvkem. Dá se kreslit na tisíce způsobů, takže výběr toho, jak ji uchopit byl těžký. Nakonec jsme se inspirovali školou ukijo-e a malovali Vlnu Kacušiky Hokusaie. Kromě této klasické inspirace jsme se učili malovat vodní hladinu, zrcadlení vegetace na vodní ploše i to, jakým způsobem ubíhá řeka k obzoru a proč.

Posledním úkolem bylo nakreslit krajinu jako celek. Naučili jsme se zachytit perspektivu v krajině, zohlednit textury, vypořádat se s pěšinami, cestami a řekami, poli, rybníky a lukami. Dozvěděli jsme se, jak se kreslí nebe a mračna.

 

A co nového nás čeká v tomto školním roce – dalším výukovém cyklu?

Budeme se učit, jak se kreslí domy, bloky domů, architektura, ulice a náměstí. Pokud zbude čas, zkusíme si i kresbu interiéru. Rádi bychom zvládli i takové „špeky“, jako je kresba schodiště, šikmé plochy /střechy/, balkóny, okna, dveře, podloubí. Zkusíme vytvořit architektonické a designové návrhy.

Kromě malířů a učitelů toto téma jistě ocení i studenti středních škol, kteří se hlásí na takové obory vysokých škol, jako jsou architektura, design, animace, ilustrace, výtvarná pedagogika. Pro obor kresba a malba /vizuální tvorba/ jsou tyto znalosti rovněž nezbytné.

Tato takzvaná „velká perspektiva“ navazuje na předchozí výuku perspektivy v zátiší. Proto začneme opakováním a teprve potom se pustíme do náročnějších projektů.

Výuka je koncipována tak, že první část každé lekce je věnována výtvarné nauce a druhá volné tvorbě. V této druhé části klademe důraz na zvládnutí kompozice obrazu, výtvarných technik a osobitého přístupu k tvorbě. V první části lekce se učíme pravidlům a ve druhé se je učíme porušovat. Prý se tomu říká tvorba…

 

Milí kolegové a žáci,

děkujeme Vám za účast na minulém ročníku výuky umění a těšíme se na Vás v tomto výukovém cyklu.

Zveme i ty milovníky výtvarky, kteří se k nám zatím  neodvážili připojit.

Skutečnou radost lze nalézt jen ve vlastní tvorbě; ale je třeba vědět, jak na to.

 

Ing. Hana Kocourková, vedoucí výuky