Otázky z facebooku aneb „jak se kreslí šiška“
Velice mě zaujaly dotazy na našem facebooku ohledně námětů a zpracování našich obrázků od těch milovníků umění, kteří se naší výuky neúčastní a v naší galerii na sociálních sítích vidí už vystavená ukončená dílka.
Většina se ptá přibližně na totéž: Jak znělo zadání výtvarného úkolu, pracovalo se zpaměti nebo podle modelu, jakou výtvarnou techniku jste použili?
Pokusím se odpovědět co nejstručněji a nejvýstižněji.
Otázka první: Zadání výtvarného úkolu
Výtvarné úkoly, které ve výuce řešíme, jsou naprosto běžné. Jedná se v podstatě o výtvarné etudy na zadané téma. Téma se obvykle určuje celoročně a bývá zaměřeno na figuru, portrét, krajinu, zátiší, atd. Hlavní téma bývá čas od času zpestřeno nějakým vedlejším úkolem, aby výuka nebyla příliš monotématická. /Například letos byla „Šiška“ námětem PF./
Klíčový je způsob zpracování úkolu.
Dílo může být pojato realisticky, stylizovaně, abstraktně nebo kombinovaně. Toto pojetí je zpravidla rovněž zadáno vyučujícím na hodině. Ne všichni žáci se zadání drží, což je skvělé, protože vlastní přístup je to nejdůležitější.
Jsme u druhého dotazu: Jakou předlohu jste použili?
Optimální je využít „živý“ model. Jenže… Kreslit podle živého modelu je ten nejtěžší způsob, protože se jedná o přenos 3D/2D. Tato metoda práce vyžaduje řadu předchozích přípravných studií, kdy je naopak vhodnější využít 2D předlohy, tedy dobré fotografie nebo profesionální kresby, místo živého modelu.
Často malujeme něco, co vlastně ani nelze postavit modelem – třeba „podmořský svět“. Člověku se chce říct: „zpracujte tento námět z fantazie….“ Ale ouha! Nikdy se nepřestanu divit, jak je běžná lidská představivost plochá až banální. Uvolnit představivost je paradoxně jeden z nejtěžších úkolů, který autor musí zvládnout. Nejde tedy až tak o to, jakou předlohu má umělec před sebou, ale o to, jak se s ní zachází.
Uvedu příklad. Malovali jsme šišku. Z lesa jsme přinesli jakoukoli šišku. Já jsem vybrala borovou. V přípravných studiích jsme nejdřív kreslili objem předmětu tužkou, potom jsme se zabývali výběrem a kresbou struktur/opět tužkou/, pak jsme obojí spojili a přidali výtvarnou techniku, která sice byla rámcově předem zvolena /fixy, bílá tuž, pastelka/, ale každý autor si mohl vybrat a každý pojal obrázek jinak.
Pozadí jsme v tomto případě neřešili, protože námět byl malován na tónovaném papíře. Kresbou malého obrázku /formátu A6/ jsme se zabývali a studovali jej několik vyučovacích lekcí.
Dotaz třetí: Jaké výtvarné techniky používáte?
Při tvorbě obrázků využíváme téměř všechny druhy barev. Záleží na tom, jak velký je formát a jedná–li se spíš o malířské nebo grafické pojetí. Technika bývá zadávána na výtvarné lekci. Velmi často využíváme kombinované techniky. Naučit se kreslit a malovat jednotlivými druhy barev je poměrně náročné. Dokonce i kresba a malba pastelkami je velmi těžká disciplína. Na každé výtvarné lekci procvičujeme jinou techniku a jiný výtvarný postup.
Závěrem
Doufám, že z výše uvedených odpovědí je alespoň trochu zřejmé, jak obtížné bylo ve stručnosti a výstižně odpovědět na otázky. Důvod, proč zájemci o umění navštěvují naše kurzy je ten, že právě na nich se dozví mnohem víc o záludnostech tvorby. Informace na výukové lekci ať už on-line nebo prezenční jdou do hloubky a dotýkají se mnohem širší problematiky vytváření obrazu.
Nestačila jsem se ani zmínit o tak důležitých tématech, která se probírají na výtvarných hodinách, jako je například výtvarná nauka, psychologie tvorby, teorie barev, kompozice, podklady a struktury a dějiny umění. Toto všechno tvoří nedílnou součást výtvarné kultury a základ výuky umění.
Nakonec bych Vám ráda poděkovala za zájem o naše obrázky. Velmi nás těší. Já za sebe a jistě za celý tým mohu říci, že jsem někdy až šokovaná, jak krásné věci dokáží žáci vykouzlit z tak obvyklých témat, jako je třeba šiška. Práce, které naši žáci vytváří na našich výtvarných lekcích, jsou neuvěřitelně inspirující a překvapují i nás, vyučující. Máme z nich opravdu radost.
Ing. Hana Kocourková, lektorka a vedoucí výuky
