Na jaký výtvarný kurz jsem se přihlásila? 🔴 Psychologie tvorby
Vážená paní Iveto,
velice mě zaujala Vaše polemika na téma „na jaký výtvarný online kurz jsem se to vlastně přihlásila…“
Možná, že toto téma bude zajímat víc zájemců o naši výuku a proto doufám, že moje odpověď alespoň někoho osloví.
Nejdřív zopakuji slova paní Ivety:
„…tahle technika je úžasná. Viděla jsem ji poprvé, když jste zpracovávali tématiku jmelí a pak cesmínu. Přihlásila jsem se tedy na online kurz nadšena, že se ji taky naučím, bohužel se tak nestalo. Nevím, zda jsem se přihlásila na „špatný“ kurz, což mne fakt moc mrzí…“ tolik z mailu.
Rozeberme si problém paní Ivety; hlavním úkolem online výtvarného kurzu je vést žáky ke kreativnímu vyjádření metodou Gedó. Jde o využívání všech dostupných výtvarných způsobů – metod – jak dělat věci jinak.
Co všechno je třeba zvládnout, abychom se osobitě výtvarně vyjádřili?
Co to jsou „výtvarné metody“?
Jsou to:
- výtvarná technologie
- výtvarná nauka
- dějiny výtvarného umění a architektury
- psychologie tvorby – vizuální myšlení /inspirační cesty/
Vyjmout jakoukoli část z tohoto celku, způsobí zastavení tvůrčího procesu.
To znamená, že zaměříme-li se jen na jednu oblast, třeba výtvarnou technologii, což je práce s podklady a výtvarnými technikami, a když vynecháme další nezbytná výuková odvětví, vystavíme se neřešitelným problémům.
Třeba co na krásný, bílý, strukturovaný podklad nakreslit a jak? Jak se kreslí list cesmíny, který míří proti nám? Jak zachytit větvičku v objemu? Jak citlivě a plynule propojit námět s pozadím?…atd.
Obraz je dobrý, je-li celistvý. Musíme zvládnout nejen strukturu podkladu a kladení jednotlivých typů barev přes sebe /výtvarnou technologii/, ale i celkovou barevnost díla, jeho lineární zpracování, kompozici, perspektivu, kresbu a malbu figury, hlavy a krajiny, zvířat, květin, stromů, abstrakci a stylizaci, což je obsahem výtvarné nauky.
Nezbytné jsou také dějiny umění, protože dívat se na umělecká díla je stejně náročné, jako je malovat.
A co je hlavní? Najít svou vlastní cestu, která je ve finále cestou univerzální. K tomu nás dovede vizuální myšlení a psychologie tvorby.
Kreativita „tvoří“.
Nekopíruje, neomalovává, neopakuje.
Dává námětům nový kontext, nové pojetí.
V tvorbě je klíčová „hlava“. Ruka je myslí řízený nástroj. Kreativní mysl je mysl celistvá.
Pokud z celku vypreparujeme jakoukoli část a ulpíme na ní, už se z jejího sevření nevymaníme. Moucha na mucholapce pro nás budiž odstrašující vizí.
Zkusme žít a tvořit bez oddělování „to chci a to nechci“, „to se mi líbí, ale tamto dělat nebudu“ /„tuto techniku ano, ostatní ne…“/. Paradoxně obvykle to, co nám nejvíc nevyhovuje, nás nejvíc posouvá. Nejde o to, přihlásit se na „správný“ kurz, ale o změnu přístupu k tvorbě.
Přeji všem i sobě, aby se nám to dařilo i v umění života.
A ještě jednou, Iveto, velmi děkuji za Váš inspirující komentář.
Hana Kocourková, vedoucí výuky
