Jakou výtvarnou techniku jste použili tentokrát? 🟢 Psychologie tvorby

Zájemci o výtvarku nám často píší a ptají se, s jakou výtvarnou technikou jsme pracovali při vytváření toho či onoho projektu. Naposledy se paní Jana ptala na projekt „Růže z Jericha“

Máme velkou radost, že se Vám naše výtvarná cvičení líbí.

Děkujeme Vám za odezvu.

Nicméně odpověď na výše uvedenou otázku je i není snadná….

Ptáte se, jakou technikou obrázky vytváříme;

na to je odpověď velmi jednoduchá. Většinou pracujeme kombinovanými technikami, např. vodovkami, tušemi, tužkou, všemi druhy pastelů, temperou, gioccondami, fixy a všemi dostupnými druhy pastelek – hlavně používáme pastelky Jumbo. Jako například v projektu Růže z Jericha. Využíváme také různé druhy papírů a podkladů. Každý projekt je koncipován jinak a kombinace materiálů i typy podkladů se neustále mění tak, aby bylo co nejlépe vystiženo zadání.

Ale v čem asi spočívá jádro „pudla“ čili otázky?

Zájemci o výtvarku, kteří se neúčastní naší online výuky, vidí jen výsledek, nikoli samotný proces tvorby.

Ale právě ten je při tvorbě obrazů zásadní. Ve skutečnosti je podstatný myšlenkový a technologický postup; použité techniky jsou jen dílčími  položkami tvorby. Vědět, jak jsme dosáhli takového výsledku je možné jen tak, že se člověk tohoto procesu účastní. Ve skutečnosti v otázce „jaká technika byla použita“ chce tazatel vědět, jak na to.   

Ale tentokrát snadná odpověď není. Proč?

Protože výuku a tvůrčí postupy NENÍ MOŽNO POPSAT několika slovy. Jedná se o komplexní a dlouhotrvající cestu od zadání obrazu až k jeho dokončení.

„Popis není popisované“ – to je klíč k záhadě.

Někteří možná už sami cítí, že se začínají ztrácet…

Výtvarné mechanismy, které využíváme v online výuce, jsou zcela zásadní pro vytváření uměleckých děl a zahrnují celou škálu výtvarných disciplín, jakými jsou například: výtvarná nauka, znalost inspiračních cest, dějiny umění a psychologie tvorby.

Kreativita je otázka CELISTVOSTI. Myslet si, že znalost pouze jedné části celku nás dovede k vysněnému výsledku, je omyl, který většinu nadějných tvůrců zastaví.

Ptát se učitele v určité fázi vlastního tvoření je jistě nezbytné, ale zkusme se zeptat – jako dospělí – především sami sebe:

co JÁ dělám proto, abych porozuměl tvorbě – tedy SÁM SOBĚ? Jsem si JÁ SÁM VĚDOM toho, že podstata kreativity spočívá ve způsobu mého každodenního myšlení a jednání? Dumejte…

Hana Kocourková, vedoucí výuky